Co má sex společného s mozkem? Vždyť to je činnost, při níž by měl člověk svůj stroj na myšlení konečně jednou vypnout! Něco pravdy na tom sice je. Ale ať se v posteli jakkoli uvolníte - váš mozek se nedá vypnout, naopak. Má dokonce hodně co mluvit do toho, zda se budete při sexu cítit dobře nebo zda milostná noc skončí fiaskem.

Kdo intenzívně myslí, je lepší v posteli. Tak zní stručný závěr mnoha moderních sexuálně vědeckých výzkumů. Představte si milostný pár v romantické atmosféře. Muž ještě nemá erekci, ale ví (nebo aspoň doufá), že se brzy dostaví. A teď si představte, že všechno, co vnímá, cítí a myslí, je elektronicky měřeno a později znázorněno čarami a šipkami. Jak budou asi tyto čáry probíhat? Muž bez přestávky vnímá erotické signály. Vidí svíčky a partnerku. Slyší její něžný hlas. Cítí vůni jejího těla a její pokožku. Většina lidí si myslí: Šipky ukazují určitě přímo dolů, od očí, uší, nosu a hmatu rovnou k údu. Ten se silně prokrví a erekce je tady! Špatně, úplně špatně! Od očí, uší, nosu, úst a hmatu vedou čáry - rovnou do mozku. A sice zase do oblasti příslušné pro vzpomínky. Tam - v dlouhodobé paměti - se všechno, co muž vidí, bleskově porovnává s dřívějšími zážitky. Mozek vytahuje na světlo všechno, co se hodí k momentální situaci. Blýskne se tam vzpomínka na poslední krásný orgasmus, ale i na trapné selhání erekce před rokem. Až potom - a jen když převládají pozitivní vzpomínky - dá mozek rozkaz k zesílené produkci sexuálních hormonů, a teprve ty se postarají o prokrvení penisu a pak je tu erekce a šťastnému pohlavnímu styku už nic nestojí v cestě. Vidíte, bez mozku v posteli nefunguje nic, vůbec nic.

Ale člověk tady nemá na dlouhodobou paměť žádný přímý vliv; jak by se tedy mohl stát pomocí myšlenkové síly lepším milencem nebo milenkou? Hned se k tomu dostaneme. Předtím ještě jednu informaci.

Na univerzitě v Pasadeně v Kalifornii byly skutečně prováděny experimenty s průběhem výše popsaných křivek. Nad slunce jasně ukázaly to, co někteří vědci žertem formulovali takto: Problémy s erekcí nebo orgasmem "nesídlí mezi nohama - nýbrž mezi ušima". To znamená v mozku. V mozku tedy musí začít ten, kdo chce zlepšit svůj sexuální život.

Vezměme si například předčasný výron semene, jímž trpí podle jedné z nejnovějších statistik každý třetí muž v Německu a jenž je pro postižené přinejmenším k zlosti, pokud není přímo krajně nepříjemný. Když se malému chlapci, kterého matka poprvé přistihne při onanování, hned vštěpuje, že tato činnost je něčím negativním, zač se člověk musí stydět, vryje se to při troše smůly skálopevně do dlouhodobé paměti. Není to dobré, je to nečisté - tak se snaž to mít co nejrychleji za sebou, aby tě při tom už nikdy nikdo nepřistihl. To vyvozuje podvědomí a později v partnerském vztahu vyplivuje paměť pořád stejné rozkazy ("dělej rychle"), i když to muž už vůbec nechce. Proti tomu se nedá jen tak něco dělat - i když jsou člověku teoreticky jasné všechny souvislosti.

Stejně jako můžeme pomocí cvičení korigovat čistě tělesný proces (v uvedeném případě například každodenním tréninkem svěrače), můžeme korigovat i duševní proces a pomalu mozku vštípit: Otevři už konečně jednou jinou zásuvku a zapomeň, co ti namluvili v dětství.

Následující cvičení může rozhodujícím způsobem ovlivnit váš sexuální život, a navíc se hodí nejen pro odstranění předčasného výronu semene.
Vaše podvědomí je "nejposlušnější" ráno po probuzení. Věnujte se tedy tomuto cvičení ráno v posteli pět až deset minut, a sice denně.

Cvičení: Lehněte si na záda a zavřete oči. Teď shrňte poselství, které chcete sdělit svému podvědomí, do jasné jednoduché věty. Mohla by znít: "Už nikdy nechci při sexu myslet na..." Nebo: "Chci při sexu lépe chápat svou partnerku." Nebo: "Už se chci při milování konečně pořádně uvolnit." Nebo: "Chci prodloužit svůj orgasmus." Nyní následují tři velmi důležité kroky.

Zopakujte si tuto větu v duchu desetkrát, vložte pět vteřin pauzu a pak začněte znovu od začátku. Udělejte to celkem pětkrát.

Představte si své heslo napsané v co největším počtu variací. Na kousku papíru. Psacím písmem. Tiskacím písmem. Jak vylézá z dálnopisu. Na obrazovce počítače. Na plakátě ve městě. Jako transparent při demonstraci. Jako fax. Jako fábor za reklamním letadlem. Napsané na nebi, namalované do písku, vytetované do kůže - co vás prostě napadne. Stále stejnou větu. Vaše zcela osobní heslo.

Představte si nyní svou větu vyslovenou v co největším počtu variací. Učitelem ve škole. Z tlampače policejního auta. Z rádia. Hlasatelkou v televizi. Pokladní v supermarketu. Svým šéfem. Svými kolegy.

Teď smíte vstát a začít den. Pokud však chcete ještě přidat, nezapomínejte na své heslo ani přes den. Osvědčeným prostředkem je například namluvit ho na magnetofon a přehrávat si ho cestou do práce. Můžete si ho položit i do zásuvky psacího stolu a dívat se na něj při každé příležitosti (jen pozor,aby se k němu nedostal nějaký zvědavý kolega a nepřečetl si s údivem, jaká máte předsevzetí). Vaše myšlenky - to už je vám asi jasné - obkrouží větu ze všech možných směrů. "Vtlučete si ji do hlavy". A - téměř bychom se vsadili: Když to budete skutečně soustředěně provádět pár týdnů, zjistíte, že ji vaše podvědomí (třeba s odporem a těžkopádně) uchopí a akceptuje.